Občas zvracím slova, tak se kryjte...

Listopad 2015

špetka pradávného egoismu

16. listopadu 2015 v 18:55 | sl |  Bungee-šlenky
Já ta vlaštovka mezi supy, tak prodchnutý jarní nádherou.
Já ta večernice mezi hvězdami.
Jako špíz propíchnutý silou.
Čerpám tolik síly až i bezešvé buňky ve švech praskají.

Jsem šípem ve středu terče světa.
Jsem autistickým chlapcem, jež říká první slůvko.
Jsem nejzázračnější zázrak.
Jsem továrna na zvláštní slovní spojení.
Jsem básníkem snad.
Snad jsem.

Jsem pověrčivá dáma s černou kočkou.
Jsem apokryfní evangelium.
Jsem podivná snůška slov a svalů.
Dokonalá kombinace

Jako přerod sám, se pod vesmírem rozpínám.
A usmívám se světu
Co v letu se mýlí.
A pravdu máme my

Bez správných pohnutek si klidně čistím dál zuby okenou
Zkuste mě chápat

Hrubě, v noci

13. listopadu 2015 v 0:55 | sl |  Vogonská poezie pro neslyšící

V noci bydlim v jinym světě
v noci mi bezbranný těla
mejch mrtvejch domněněk
vycházej vstříc

Transparentama mávaj na moje oční pozadí
Hebrejsky na mě pořvávaj mantry
Vodposlouchaný vod čínskejch komunistů
A hystericky se smějou, když se snažím pochopit jejich význam

V noci je to všechno zvráceně jinak
V kantově paruce se rozhoduju jestli číst lanczovou či hegela
a zatraceně dobře vím jak vznešený mam cíle

Ve jménu zasraný lidský důstojnosti se přitulim k polštáři
prostě proto že on jedinej mi rozumí
a ví že nebudu číst ani lanczovou ani hegela
že budu tisíkrát dokola koukat na pýchu a předsudek
a závidět tu minimální svobodu v osobních volbách

A to všechno jenom proto, že tady nejsi ty abys mi řek, ať už proboha nemyslim, jinak se zcvoknem oba
A já abych se urazila, zesmutněla a usnula...

a místo toho sama čumím na prdel vlastním očím

Beztvará bezmyšlenka

9. listopadu 2015 v 20:00 | sl |  Výkřiky
Nejsem
nejsem ten typ
co má rád předlouhé beztvarosti
U druhých

Stačí
že sama myslím beztvaře a oble
že musím respektovat zákony
a krabičky tak jak je mám poskládané
v hlavě.

Nechci
Nechci kompromitovat tenhle příspěvek
svým včerejším obědem
zatímco uprchlíci kradou děti
a kreslí jim na čela půlměsíce

Zpátky
zpátky do světla
kam létají z oka můry
kde se oči barví do modra podle sdílení našich podlitin
a palců
a s každým dalším shlédnutím to F vypaluje do kůže
jako cejch

A já
já už dvacet minut mluvím
a říkám jen nic v beztvarých barvách
v portrétech poloslov
se snažím postřehnout co znamená včera
zítra
a za rok
a jestli vůbec něco znamenáme my, lidská razítka

a nevím

po každé stránce radši naservíruji slova do pár útržků
temperky v základním balíčku
a vy znovu a znovu nepochopíte

a já

a priori nevím
(jak by řekl pan učitel)