Jsem bez dechu
vědomím
v otázce uvězněná
zda-li ty dycháš
a jak
Vědoma si sebe
jen polovičatě
zpívám mantry
na usmířenou
v oceánech sprch
Přes tekoucí kohoutky
kilometrů
Nerozeznám řeči
obličejových svalů
Pranostiky
o počasí mezi námi
si protiřečí
Kolem hlav sněží
A srdce?
Zahalené já
které není moje
se usíná ve smutku
a neví
proč vlastně
zpochybnilo, to co nebylo
naše
jakoby tvoje důvěra v sebe
bydlela ve žlutých hlavičkách
podzimního kvítí
a umírala
když si ji utrhnu sama