Občas zvracím slova, tak se kryjte...

Červenec 2015

Žďár

25. července 2015 v 21:19 | sl |  Věnováno těm, co to nečtou
Cesta je dlouhá
šmouha

Když je vzduch plný hrozby,
nedýchej!

někdy jakoby

25. července 2015 v 21:18 | sl |  Výkřiky
Někdy zapomínám
na tečky
na pomlčky
na odmlky žití

pod otrhanou tapetou se skrývám
jako pravda
jako pěšina mezi pěšáky
s očima
namísto trní

mezi slzami zas skrývám
strachy jiných
s krunýřem bičovaným
dotazy

dotazy bezvěrců s okovy na nohách

Dál
s duší plnou
bez naděje
pluju oddadná
ve smíru

Snad...

Dělám ramena

17. července 2015 v 20:02 | sl |  Bungee-šlenky
Celková kapacita se mi překapává z hemisféry do hemisféry.

Chci chvilku myslet srdcem místo hlavou, ale mám akutní zánět osrdečníku.

A tak mi veškerá inteligence vrazila do ramene. Do pravého.

Coffee to spill

8. července 2015 v 5:55 | sl |  Výkřiky
Upadla mi hlava.

Zůstala v termosce s včerejší kávou,
která se krčí ve dřezu a stydí se,
že se nemyje.

Můj mozek je utiskován zrníčky
již vyvyřené,
již použité tmavé hmoty,
jež beznadějeplně působí na mozková centra.

Kardiovaskulární odcestovalo do koncového mozku.
V prodloužené míše jsou povodně.
A Varolův most se bortí.

Špinavá tmavá hmota prostupuje vším.

Nic jiného nevidím.
Nic jiného necítím.
O ničem jiném nepřemýšlím.

Hněď. Kofeinová záplata. Studená nechuť

Zrníčka ucpávají cévy a drhou mezi zuby.

Plivu.

Kéž mi tu hlavu vyloví. Klidně za vlasy. Klidně rybářským prutem.
A tu příští realitu si už radši překapu. Slibuji.