Občas zvracím slova, tak se kryjte...

bez názvu

30. března 2015 v 12:58 | sl |  Věnováno těm, co to nečtou
Měli bychom, měli.
Oba to víme.
Měli bychom si povídat o věcech, které nám hrnou červeň do tváří.

Ale nepovídáme.
Je tu počasí.
A rady mojí babičky.
A telefonáty tvé maminky.
A písemky.
A učitelé.
A útržky cizích rozhovorů.
A miliony a miliony hloupostí všude kolem.

A pak, když už není o čem mluvit, mlčíme.
Mlčíme tichem, které je otázkou i odpovědí.
Mlčíme tichem, které nemá zábrany. Které se vznáší nad vrcholky hor. Které nás obaluje mlhou,

a my se ztrácíme.
Vzájemně.
V dlaních.

Jen konečky prstů
mrznou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama